20. května jsme slavili Světový den včel. Abychom k tématu řekli něco nového, poprosili jsme o rozhovor přímo včelaře Tomáše Husáka ze Semic.
Jak jsem se stal včelařem a co mě k tomu přivedlo?
Včelaření se mi vždycky líbilo a dostal jsem se k tomu defakto sám. Ačkoli včelařil můj prastrýc a praděda, oba umřeli dříve, než mě stihli něco naučit. Takže jsem začal sám. Začal jsem s jedním včelstvem a loni jsem zimoval už 120 včelstev, takže to trošičku narostlo za těch 12 let co včelařím.
Jaká je úloha včel v našem ekosystému?
Jelikož člověk ekosystém velmi narušil, není to ekosystém takový, jaký bychom my včelaři chtěli. Je to prostě peklo. Včely jsou nesmírně důležité a to hlavně pro lidi. Protože asi 75-80 % všech potravin, polních plodin, ovoce a zeleniny jsme schopni vypěstovat jen díky tomu, že je opylují včely. Takže nebýt včel, jsme pěkně v háji. Ale zároveň je důležité si uvědomit, že tu nejsou jen včely medonosné, ale žijí tu i včely samotářky a i ty opylují obrovské množství rostlin. Další důležití opylovači jsou ale i motýli a jiný hmyz a vlastně všechno, co saje nektar, takže i komáři a různé druhy much. Ale vzhledem k tomu, že neuvěřitelně ubývá hmyzu v přírodě, tak ta úloha opylovávat leží nyní dost na včelách domácích, medonosných (Apis mellifera). A proto se zde dokáže uživit velké množství včelstev, protože těch přirozených opylovačů ubývá vlivem člověka.
S čím vším se potýkají včelaři?
Tak samozřejmě jsou to různé choroby, například parazitozy jako je varroóza. Tu způsobuje roztoč, který včely napadá. My jsme si ho dovezli do Evropy ve druhé polovině 20. století z Asie, je to původně asijský druh. Ten nám dokáže uškodit tím, že napadá včely a oslabuje je, a včely pak mohou napadnou různá virová a bakteriální onemocnění a včelstvo tak zajde. Mě takto zašlo 40 včelstev přes zimu, což je docela randál i finančně. Dalším škůdcem jsou závistiví s hloupí lidé. Kradou včelstva, ničí úly a často si škodí i včelaři navzájem. Další problém je krajina která je narušená, a to ta zemědělská i jiná kulturní. Všude jsou monokultury a to je prostě peklo. A je úplně jedno jestli je to monokultura brambor, řepky, nebo kukuřice nebo slunečnice. Ta monokultura vyhnala defakto veškerou mozaikovitou krajinu a díky tomu nastal obrovský úbytek hmyzu celkově. A samozřejmě hmyz hubí i pesticidy, ohromné množství pesticidů všude.
Jak se liší druhy medu?
Typy nebo druhy medu se liší tím, z jakých jsou plodin samozřejmě, ale máme takové dva základní typy a to je med květový a medovicový. Med květový je každý med, který včely vyrobí z květů, ať to je řepkový, slunečnicový, akátový nebo luční. Med medovicový, neboli lesní, vzniká tak, že včely sbírají výměšky medovicových mšic. Je to sice med, ale má úplně jiný složení a nemá s květy nic společného.
Jsme v ČR převčelení?
Česká republika je jeden z nejzavčelenějších států v Evropě vůbec, pravděpodobně i celkově na světě. Hustota včelstev v ČR se dá zjistit na internetu, je tam taková mapka a je zde vidět, že včelstev je tu obrovské množství a ty včely si konkurují. Jen pro představu, včelstvo potřebuje za rok nasbírat pylu pro svoji potřebu asi 35-45 kg. Pyl je bílkovina, kterou včely potřebují, aby byly zdravé. Včely nosí pyl v kuličkách v malinkých rouskách na pařátech. Potřebují nabírat 40 kg medu a mají dolet třeba 3 km maximálně. Pokud je na jednom stanovišti jedno včelstvo tak potřebuje těch 40 kg pylu. Pokud je na jednom stanovišti 10 včelstev, potřebuje nabírat 400 kg pylu po malinkých množstvích která unesou. Když je v okolí další včelař a dohromady je tam pak 50 nebo 70 včelstev, tak je to ohromné mnoštví pylu, které včely potřebují a není pro ně reálné ho nasbírat. Navíc jsou tu i další opylovači kteří potřebují pyl, převčelení tedy přírodě vůbec nesvědčí.
Jak ubližuje monoultura opylovačům?
Monokultura je fakt problém. Dřív byla příroda barevná, mozaikovitá, prostě pestrá. Teď pestrost neuvěřitelně ustoupila. Ještě začátkem minulého století tu byla malá políčka, kde si každý něco pěstoval. Každý soused pěstoval něco jiného a ta krajina byla tak velmi pestrá. V současnosti, dejme tomu od nějakých padesátých let, co se zcelovaly pozemky v rámci kolektivizace, se pěstují monokultury. Vydrželo to do teď a defakto se to ještě prohloubilo.
Monokultura představuje jednu plodinu na velkém území a to je semozřejmě špatně. Vymizela tak biodiverzita rostlin. Život hmyzu je na rostlinách závislý, stejně tak jejich rozmnožování, a tak hmyzu ubývá. A ubývá tak úplně všeho hmyzu, nejen opylovačů, a to vše díky monokultuře. Ať už je to monokutura řepky, pšenice nebo slunečnice, vždy vykvete v jednu chvílí a stáhne se tam velké množství hmyzu, což je fajn. Ale třeba taková řepka kvete nějaké tři až čtyři týdny, pak přestane kvést a je z toho zelená poušť. Přesně takhle je to třeba u té kukuřice, u pšenice i u slunečnice. Rostliny v jednu chvíli odkvetou a hmyz nemá co jíst. Takže hmyz díky monoultuře mizí z krajiny, protože mu chybí ta pestrost a biodiverzita.
Slovo na závěr
Doufáme, že jste se v rozhovoru dozvěděli něco nového. Obnova biodiverzity je hlavní důvod, proč vznikl spolek Láska k přírodě a pevně věříme, že budeme přínosem i našem včeličkám.
