28. 5. 2023

Je Česko země včelařů?

20. květ­na jsme sla­vi­li Svě­to­vý den včel. Abychom k téma­tu řek­li něco nové­ho, poprosi­li jsme o roz­ho­vor pří­mo vče­la­ře Tomá­še Husá­ka ze Semic.

Jak jsem se stal včelařem a co mě k tomu přivedlo?

Vče­la­ře­ní se mi vždyc­ky líbi­lo a dostal jsem se k tomu defak­to sám. Ačko­li vče­la­řil můj pra­strýc a pra­dě­da, oba umře­li dří­ve, než mě stih­li něco nau­čit. Tak­že jsem začal sám. Začal jsem s jed­ním včel­stvem a loni jsem zimo­val už 120 včel­stev, tak­že to tro­šič­ku narost­lo za těch 12 let co včelařím.

Jaká je úlo­ha včel v našem ekosystému?

Jeli­kož člo­věk eko­sys­tém vel­mi naru­šil, není to eko­sys­tém tako­vý, jaký bychom my vče­la­ři chtě­li. Je to pros­tě peklo. Vče­ly jsou nesmír­ně důle­ži­té a to hlav­ně pro lidi. Pro­to­že asi 75–80 % všech potra­vin, pol­ních plo­din, ovo­ce a zele­ni­ny jsme schop­ni vypěs­to­vat jen díky tomu, že je opy­lu­jí vče­ly. Tak­že nebýt včel, jsme pěk­ně v háji. Ale záro­veň je důle­ži­té si uvě­do­mit, že tu nejsou jen vče­ly medo­nos­né, ale žijí tu i vče­ly samo­tář­ky a i ty opy­lu­jí obrov­ské množ­ství rost­lin. Dal­ší důle­ži­tí opy­lo­va­či jsou ale i motý­li a jiný hmyz a vlast­ně všech­no, co saje nek­tar, tak­že i komá­ři a růz­né dru­hy much. Ale vzhle­dem k tomu, že neu­vě­ři­tel­ně ubý­vá hmy­zu v pří­ro­dě, tak ta úlo­ha opy­lo­vá­vat leží nyní dost na vče­lách domá­cích, medo­nos­ných (Apis mel­li­fe­ra). A pro­to se zde doká­že uži­vit vel­ké množ­ství včel­stev, pro­to­že těch při­ro­ze­ných opy­lo­va­čů ubý­vá vli­vem člověka.

S čím vším se potýkají včelaři?

Tak samo­zřej­mě jsou to růz­né cho­ro­by, napří­klad para­zi­to­zy jako je varroó­za. Tu způ­so­bu­je roz­toč, kte­rý vče­ly napa­dá. My jsme si ho dovez­li do Evro­py ve dru­hé polo­vi­ně 20. sto­le­tí z Asie, je to původ­ně asij­ský druh. Ten nám doká­že uško­dit tím, že napa­dá vče­ly a osla­bu­je je, a vče­ly pak mohou napad­nou různá viro­vá a bak­te­ri­ál­ní one­moc­ně­ní a včel­stvo tak zajde. Mě tak­to zašlo 40 včel­stev přes zimu, což je doce­la ran­dál i finanč­ně. Dal­ším škůd­cem jsou závis­ti­ví s hlou­pí lidé. Kra­dou včel­stva, ničí úly a čas­to si ško­dí i vče­la­ři navzá­jem. Dal­ší pro­blém je kra­ji­na kte­rá je naru­še­ná, a to ta země­děl­ská i jiná kul­tur­ní. Všu­de jsou mono­kul­tu­ry a to je pros­tě peklo. A je úpl­ně jed­no jest­li je to mono­kul­tu­ra bram­bor, řepky, nebo kuku­ři­ce nebo slu­neč­ni­ce. Ta mono­kul­tu­ra vyhna­la defak­to veš­ke­rou mozai­ko­vi­tou kra­ji­nu a díky tomu nastal obrov­ský úby­tek hmy­zu cel­ko­vě. A samo­zřej­mě hmyz hubí i pes­t­i­ci­dy, ohrom­né množ­ství pes­t­i­ci­dů všude.

Jak se liší druhy medu?

Typy nebo dru­hy medu se liší tím, z jakých jsou plo­din samo­zřej­mě, ale máme tako­vé dva základ­ní typy a to je med kvě­to­vý a medo­vi­co­vý. Med kvě­to­vý je kaž­dý med, kte­rý vče­ly vyro­bí z kvě­tů, ať to je řep­ko­vý, slu­neč­ni­co­vý, aká­to­vý nebo luč­ní. Med medo­vi­co­vý, nebo­li les­ní, vzni­ká tak, že vče­ly sbí­ra­jí výměš­ky medo­vi­co­vých mšic. Je to sice med, ale má úpl­ně jiný slo­že­ní a nemá s kvě­ty nic společného.

Jsme v ČR převčelení?

Čes­ká repub­li­ka je jeden z nej­zavče­le­něj­ších stá­tů v Evro­pě vůbec, prav­dě­po­dob­ně i cel­ko­vě na svě­tě. Hus­to­ta včel­stev v ČR se dá zjis­tit na inter­ne­tu, je tam tako­vá map­ka a je zde vidět, že včel­stev je tu obrov­ské množ­ství a ty vče­ly si kon­ku­ru­jí. Jen pro před­sta­vu, včel­stvo potře­bu­je za rok nasbí­rat pylu pro svo­ji potře­bu asi 35–45 kg. Pyl je bíl­ko­vi­na, kte­rou vče­ly potře­bu­jí, aby byly zdra­vé. Vče­ly nosí pyl v kulič­kách v malin­kých rous­kách na pařá­tech. Potře­bu­jí nabí­rat 40 kg medu a mají dolet tře­ba 3 km maxi­mál­ně. Pokud je na jed­nom sta­no­viš­ti jed­no včel­stvo tak potře­bu­je těch 40 kg pylu. Pokud je na jed­nom sta­no­viš­ti 10 včel­stev, potře­bu­je nabí­rat 400 kg pylu po malin­kých množ­stvích kte­rá une­sou. Když je v oko­lí dal­ší vče­lař a dohro­ma­dy je tam pak 50 nebo 70 včel­stev, tak je to ohrom­né mnoštví pylu, kte­ré vče­ly potře­bu­jí a není pro ně reál­né ho nasbí­rat. Navíc jsou tu i dal­ší opy­lo­va­či kte­ří potře­bu­jí pyl, převče­le­ní tedy pří­ro­dě vůbec nesvědčí.

Jak ubližuje monoultura opylovačům?

Mono­kul­tu­ra je fakt pro­blém. Dřív byla pří­ro­da barev­ná, mozai­ko­vi­tá, pros­tě pes­t­rá. Teď pes­t­rost neu­vě­ři­tel­ně ustou­pi­la. Ješ­tě začát­kem minu­lé­ho sto­le­tí tu byla malá políč­ka, kde si kaž­dý něco pěs­to­val. Kaž­dý sou­sed pěs­to­val něco jiné­ho a ta kra­ji­na byla tak vel­mi pes­t­rá. V sou­čas­nos­ti, dej­me tomu od něja­kých pade­sá­tých let, co se zce­lo­va­ly pozem­ky v rám­ci kolek­ti­vi­za­ce, se pěs­tu­jí mono­kul­tu­ry. Vydr­že­lo to do teď a defak­to se to ješ­tě prohloubilo.

Mono­kul­tu­ra před­sta­vu­je jed­nu plo­di­nu na vel­kém úze­mí a to je semo­zřej­mě špat­ně. Vymi­ze­la tak bio­di­ver­zi­ta rost­lin. Život hmy­zu je na rost­li­nách závis­lý, stej­ně tak jejich roz­mno­žo­vá­ní, a tak hmy­zu ubý­vá. A ubý­vá tak úpl­ně vše­ho hmy­zu, nejen opy­lo­va­čů, a to vše díky mono­kul­tu­ře. Ať už je to mono­ku­tu­ra řepky, pše­ni­ce nebo slu­neč­ni­ce, vždy vykve­te v jed­nu chví­lí a stáh­ne se tam vel­ké množ­ství hmy­zu, což je fajn. Ale tře­ba tako­vá řepka kve­te něja­ké tři až čty­ři týd­ny, pak pře­sta­ne kvést a je z toho zele­ná poušť. Přes­ně takhle je to tře­ba u té kuku­ři­ce, u pše­ni­ce i u slu­neč­ni­ce. Rost­li­ny v jed­nu chví­li odkve­tou a hmyz nemá co jíst. Tak­že hmyz díky monoul­tu­ře mizí z kra­ji­ny, pro­to­že mu chy­bí ta pes­t­rost a biodiverzita.

Slovo na závěr

Dou­fá­me, že jste se v roz­ho­vo­ru dozvě­dě­li něco nové­ho. Obno­va bio­di­ver­zi­ty je hlav­ní důvod, proč vzni­kl spo­lek Lás­ka k pří­ro­dě a pev­ně věří­me, že bude­me pří­no­sem i našem včeličkám.